foto: Manuel Lopez Lopez, 1835; Wikimedia Commons, volné dílo/Masakr na Haiti v roce 1804
Poté, kdy 1. ledna 1804 vyhlásilo Haiti po vítězné válce s Bonapartovou Francií nezávislost, došlo v následujících měsících k vyvraždění prakticky veškerých bílých obyvatel, kteří na Haiti zůstávali, a to na rozkaz Jean-Jacquesa Dessalinesa, nástupce proslulého černého generála Toussainta Louvertura, který zemřel ve francouzském zajetí v dubnu 1803. Výsledkem bylo podle různých odhadů 3000 až 5000 mrtvých.
Před vypuknutím francouzské revoluce bylo Saint-Domingue, Santo-Domingo, dnešní Haiti, velmi bohatou francouzskou kolonií. V roce 1789 byla první na světě v produkci cukru a kávy. Zahraniční obchod jen z této kolonie tvořil více než třetinu zahraničního obchodu kontinentální Francie, a přímo či nepřímo živil osminu francouzské populace. Přísný režim nastolený již v 17. století Colbertem podřizoval oficiálně vše blahu metropole - což nevyhnutelně vedlo k paralelní šedé a černé ekonomice. Souběžně na Haiti vznikla velmi nerovná společnost: bohatí plantážníci z řad šlechty a dobře situovaní měšťané, pod nimi bílí úředníci, zaměstnanci a dělníci, a zcela vespod společnosti pak černí otroci, žijící a pracující v nelidských a necivilizovaných podmínkách podle Černého zákoníku (Code noir) z roku 1685. A jakkoli formálně existovali svobodní barevní obyvatelé (mulati a osvobození otroci), jejich postavení nebylo o mnoho lepší, neměli přístup k některým povoláním, nemohou dědit šlechtické tituly, apod.
Psali jsme
4. února 1794 (podle francouzského revolučního kalendáře 16. pluviôse roku II) bylo ve všech koloniích Francouzské republiky zrušeno otroctví. Specificky...
Ve svolání generálních stavů a následujících bouřlivých událostech pak vidí různé vrstvy obyvatelstva Santo-Dominga různé příležitosti. Nejbohatší naději, že se zbaví závislosti a podřízenosti na centru. Ostatní pak naději svobody a rovnosti. Mezi otroky záhy vypukají povstání a dochází k masakrům bílých. Ty se následně stávají předmětem diskusí v nově ustaveném Zákonodárném shromáždění v Paříži. Tématem je svoboda pro všechny občany a rovnost bez ohledu na barvu kůže. Ale také necivilizovaná krutost a nelidskost povstalců, která si nezadá s tím, jak s nimi zacházeli (někteří) jejich pánové. Přesto je 4. dubna 1792 odhlasován dekret ustavující rovnost mezi "svobodnými barevnými" a bílými občany v koloniích, první krok ke zrušení otroctví, jež následuje dekretem ze 4. února 1794. Krok teoreticky úžasný. V praxi narážející na různé všednodenní i obecné situace a okolnosti obyvatel kolonií, které až dosud hospodářsky stály (a do velké míry padaly) právě s otrokářstvím.
Wikimedia Commons, volné dílo
Na stranu protifrancouzského povstání podporovaného Španělskem a Británií se postavil Toussaint Bréda (1743-1803), bývalý otrok, nyní nájemce kávovníkové plantáže. Se zrušením otroctví však přešel okamžitě na stranu republiky, stal se postupně až divizním generálem. V následujících letech se mu podařilo Španěly a Brity porážet a z ostrova vyhnat, a skutečně uvést do praxe dekret o zrušení otroctví. Pod jeho vládou se vracejí některé staré pořádky. Zve zpět emigranty, na jejichž technické a hospodářské znalosti a zkušenosti spoléhá. Z armády propuštěné bývalé otroky chce přimět do práce, což oni vnímají jako návrat otroctví, a jejich odpor potlačuje Toussaint, nyní v důsledku svých vojenských vítězství zvaný "Louverture", silou. V roce 1801 přijímá dosti svévolně novou ústavu Santo-Dominga, kterou si uděluje výkonnou moc na doživotí.
Wikimedia Commons, volné dílo
Mezitím první konzul Bonaparte, který uzavírá mír s Rakouskem a příměří s Británií a má volnější ruce, ovšem nehodlá hospodářský potenciál bývalé kolonie nechat Louverturovi jen tak, a vysílá vojenskou expedici vedenou svým švagrem generálem Leclercem. Francouzům (a mj. Polákům) se podaří Louvertura v nesnadném tažení porazit. Následně je zajat a deportován do Francie, kde v pevnosti Joux 7. dubna 1803 umírá.
Wikimedia Commons, volné dílo
Leclerc si ovšem na ostrově počíná mimořádně nesmlouvavě a tvrdě, čímž od sebe odrazuje dosavadní černé spojence. V obavě, že skutečným účelem expedice je obnovení otroctví, propuká povstání opět naplno. Leclerc umírá na žlutou zimnici a nahrazuje jej Rochambeau. Ten je porážen a poražen. Před značnou početní přesilou povstalců kapituluje a se zbytkem francouzských jednotek ostrov opouští. Haiti vyhlašuje samostatnost - a současně propukají masakry bílého obyvatelstva.
Od poloviny února 1804 žádá Dessalines, aby některá města začala s čistkami lokálně, a 22. února 1804 jako generální guvernér vydává dekret nařizující zmasakrování bělochů. Tím jsou mimochodem splněny podmínky pro označení takového zločinu jako genocidy, jak je o 150 let později definuje v reakci především na Holocaust Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN. Výjimkami mají být lékaři, kněží nebo jiné užitečné profese a také polští dezertéři z francouzské armády. Původně měly být vraždění uchráněny ženy a děti, ale Dessalines nakonec rozhodl, že se bude týkat i jich. K provádění vražd, které se dějí výhradně chladnými zbraněmi, osobně nutí mj. mulaty, aby se nemohli v budoucnu vymlouvat a nechat nést odpovědnost jen černochy. Mezi nejkrutější patřil jistý Jean Zombi z Port-au-Prince, jehož jméno podpořili v haitských tradicích voodoo víru v zombie.
Wikimedia Commons, volné dílo
Masakry končí oficiálně 22. dubna 1804 a bílá populace až na výjimky mizí. Nezávislost ostrova uzná až Karel X., a to poté, kdy hrozbou námořního bombardování přiměje haitského prezidenta Boyera uznat dluh 150 milionů franků. Jeho splácení si vynutí daně, které vedou k dalším povstáním. Dluh bude splacen až v roce 1888. Hospodářsky Haiti v důsledku masakrů a vyvlastnění zbytku majetku bílých obyvatel utrpí ještě více, a dodnes patří mezi nejchudší země světa.
Zdroj: Buch, Nezávislost San Dominga; Ternon, Genocidy XX. století; Wikipedia.org
Tagy