Na rozdíl od výsadkových operací ze Západu na naše území v režii československé zpravodajské služby se dnes už ví téměř vše, zvláštní operace z Východu, ať už v režii Čs. vojenské správy nebo sovětských zpravodajských služeb GRU a NKVD, do kterých byly zařazení čs. vojáci, jsou mezi veřejností prakticky neznámé. Přitom takových operací bylo provedeno téměř o 300% více, jak ze Západu a tito vojáci při nich projevili stejné hrdinství, jako muži z Londýna. To je případ i velmi úspěšné operace Meško, která začala přesně před 75 roky.
Výsadková operace Meško byla provedena v režii zpravodajské služby Rudé armády GRU a jejím úkolem bylo provádět zpravodajskou a sabotážní činnost na československém území Podkarpatské Rusi, konkrétně v okolí Chustu. Operace byla provedena v noci 18. března 1943, kdy se na karpatskou poloninu Menčol u obce Drahovo sneslo deset padáků. Kromě výzbroje a dvou radiostanic bylo vysazeno sedm statečných mužů, kromě dvou Rusů všechno Čechoslováci. Velitelem skupiny byl Václav Cempera, rodák ze Skryjí, který už před válkou pracoval jako absolvent ČVUT na stavbách našeho pohraničního opevnění proti Němcům. Po okupaci pracoval v odboji a po vydání zatykače na svou osobu uprchl v říjnu 1940 přes Slovensko do SSSR, kde vstoupil do řad Rudé armády.
Ihned po napadení SSSR Německem 21. června 1941 byl zařazen ke Generálnímu štábu Rudé armády v Moskvě, resp. její Hlavní zpravodajské správě v Kyjevě. Před svým vysazením na území ČSR absolvoval řadu kurzů a náročný zpravodajský, sabotážní, bojový, spojovací a vzdušný výcvik. Spolu s ním seskočili také jako radisté a spojky Ivan Louga, Semjon Lizanec a bratři Vasil a Štěpán Čižmárové, všechno Podkarpatští Rusíni a českoslovenští státní občané. Úkol skupiny bylo po přistání se rozdělit na dvě části, přičemž jedna měla sabotážně a zpravodajsky působit na Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku a druhá, tvořená Čechoslováky ovládajícími maďarštinu, ve fašistickém Maďarsku. Sám velitel Cemper měl později přes Košice na falešné doklady proniknout pod krycím jménem František Pospíšil do Prahy a zřídit zde sovětskou rezidenturu ze svých předválečných přátel.
psali jsme: Letecké eso František Doležal - první Čech, který sedl do kabiny legendárního Spifire
Skupina byla velmi úspěšná, ačkoliv musela hned od začátku překonávat četné ontíže. Velitel Cemper si při seskoku do lesa zlámal obě nohy a tak skupina musela v první řadě vybudovat skrytou základnu v Karpatech. Později se podařilo získat úkryt v obci Kapošnovo u rodiny Logajdových, kam docházeli k jeho léčení přivolaní lékaři Solomon a Zipcer z Chustu. I během svého nuceného upoutání na lůžko ale Václav Cemper řídil činnost svých lidí, které pracovali odděleně jak v Maďarsku, tak na pomezí Podkarpatské Rusi a Slovenska, a také zde přijímal, třídil, šifroval a částečně i sám vysílat zprávy do Moskvy. Také se připravoval na svou cestru do Čech, kterou měl absolvovat se svou novou spojkou Michalem Cirkou, jehož manželka Marie udržovala spojení s Cemperovou sestrou Marií a jejím manželem Mikulášem Krumlem. Dalším cenným zdrojem informací mezi desítkami pomocníků a informátorů byl důstojnický aspirant Rusín Mikuláš Sakáč, sloužící na velitelství maďarského VII. Sboru v Košicích. Paraskupina Meško také ze 14 svých spolupracovníků z řad místních lidí s vojenským výcvikem vytvořila 2. Československý partyzánský oddíl na Podkarpatské Rusi.
Skupina Meško dokázala úspěšně pracovat v nepředstavitelně složitých a nebezpečných podmínkách v nepřátelském týlu téměř celý rok (což dokázalo jen nemnoha z čs. paraskupin ze Západu). Její činnost byla prozrazena zatčením spojky do Čech až v únoru 1944. 28. února 1944 byla skupina obklíčena v Kapošnově mnohonásobnou přesilou jednotek maďarské armády a policie. Českoslovenští parašutisté se odmítli vzdát a nastal několikahodinový boj. V něm nakonec všichni Čechoslováci, podobně jako jejich druhové z Anglie v chrámu Cyrila a Metoděje 18. června 1942, padli. Následně maďarské soudy v Sihoti odsoudili mnoho jejich spolupracovníků k trestům vězení nebo smrti.
psali jsme: Výsadkářská lvice Lydia Studničková - československá komandos v německém týlu
Je zajímavé, že ve stejný den, jako do akce odletěla skupina Meško, vysadila Rudá armáda, konkrétně NKVD, v Polsku (podle některých pramenů v okolí Berlína) i další výsadek složený z československých občanů. Jednalo se o tři (sudeto)německé předválečné komunisty Adolfa Kaima, Franze Lorenze a Oswalda Kamma. Posledně jmenovaného zatkli jeho krajané na základě udání v prosinci 1944 nebo lednu 1945 a popraven na neznámém místě v koncentračním táboře v Německu. Adolfa Kaima zradila zuřivá nacistka Emilie Reichlová z Podlipné u Aše, která svého přítele, pracujícího na vojenském velitelství upozornila na Kaimův úkryt. (Podle jiných poválečných pramenů byl zrazen jinou sudetskou Němkou, Emilií Wolfovou z Hazlova. V září 1944 byl popraven v koncentračním táboře Oranienburg. Lorenz, pocházející ze Staré Role, působil úspěšně až do prosince 1944na Karlovarsku. Poté byl zatčen a popraven na jaře 1945 v Drážďanech.
Zdroj: J. Šolc: Za frontou na východě
Tagy